"Každý chce znát tajnou metodu mého úspěchu: pojmenoval jsem ji paranoidně- kritická metoda.“Více než třicet let jsem ji vytvářel a úspěšně aplikoval, i když ještě netuším, z čeho se skládá. V zásadě se jednalo o co možná nejpreciznější uspořádání těch nejšílenějších jevů a materiálů tak, aby se mé nejvíce obsesivně kreativní nápady staly hmatatelně kreativními“.
Salvador Dalí tak vysvětlil, co pro mnohé bylo a stále je tajemstvím, které obklopuje jeho uměleckou tvorbu. Záhada, která vyvěrá z podvědomí a dává jí hlas: to je výchozí bod, ve kterém se začíná formovat příběhové vlákno výstavy „Salvador Dalí - Enigma“.
Paranoia a mentální posedlost, jakmile se zmocní Dalího mysli, vedou umělce ke ztrátě vnímání skutečnosti: klasické parametry, které na poli lidského života ztrácejí konzistenci, prostorové a časové deformace, se stávají měkké, neomezené, bez hranic nebo dodržování smyslu reality. Nicméně v momentě vrcholu umělcovy mentální dekonstrukce Dalímu přichází na pomoc objev psychoanalýzy.
„Lidské tělo je plné zásuvek, které dokáže otevřít pouze psychoanalýza.“ Takže člověk má své zásuvky, mentální oddíly, které se konečně mohou otevřít a uvolnit obsah, který byl vždy odmítnut, uvolnit novou myšlenku, subjektivní výklad a dramatickou interpretaci, ale zároveň dávají nové souřadnice pošetilosti a paranoi lidské bytosti.
Sen je vyjadřovaný jazykem, který se skládá z obrazů, které jsou spíše vizuálním ztvárněním než doslovným překladem. Umělecký obraz pak následuje a znovu vytváří snové vidění: zde se zrodila teorie surrealismu.
Možnost přezkumu sama sebe, která začíná od příšer zrozených v nejtemnějším podvědomí, a která končí nejstrašnější fantazií, procházející velkou zprostředkující silou, kterou je moderní psychologie, je proto nejintimnějším bodem Výstava "Salvador Dalí-Enigma".
